Státní svátek 17. listopad
17. listopad 1939 je dnem, o němž se často mluví a řada z nás si jej pamatuje ve spojení se jménem Jana Opletala. Ve skutečnosti byli tento den zastřeleni studenti jiných jmen – Jan Weinert, Václav Šafránek, František Skorkovský, Josef Matoušek, Bedřich Koula, Jaroslav Klíma, Marek Frauwirth, Jan Černý a Josef Adamec.
Obsah článku
Historické souvislosti 17. listopadu
Vše začalo celkem poklidnou demonstrací k výročí vzniku Československa – v sobotu 28. října. Nepovolená akce byla násilně potlačena nejen policií ale i jednotkami SS. Tehdy byl vpodvečer zasažen střelou do srdce pekařský učeň Václav Sedláček, člen Sokola. Ani jeho jméno nebývá často zmiňováno. Jan Opletal byl postřelen a svému zranění podlehl 11. listopadu 1939.
aneb jak vznikl Mezinárodní den studentstva
Poprava představitelů studentské organizace 17. listopadu byla vyvrcholením zásahů proti protestujícím v těchto dnech a na 3 roky byly zavřeny české vysoké školy. O 2 roky později bylo v Londýně rozhodnuto slavit tento den jako Mezinárodní den studentstva – jediný takový den na základě české historie. A je dobré si opakovat i jeho širší souvislosti.
Mé autentické vzpomínky a zážitky ze 17. listopadu
Z historie rodiny například, že maminka ještě nebyla na světě a taťkovi byly necelé 2 roky. Takže se ten pátek 17. listopadu batolil v Krči a teprve se učil mluvit.
17. listopad 1989 je dnem, kdy je mojí mamince necelých 46 let a tou dobou se už 10 let stará o těžce postiženého taťku. Taťka se mezitím podruhé naučil mluvit a taky znovu chodit – sice s hůlkou, ale přece jen… Mají už dvě vnoučata – vnučce jsou 3 roky. Poprvé udělala kotrmelec bez pomoci, při pohádce Zlatovláska si zkusila přehodit nožku přes nožku, vzhledem k jejich buclatosti to byl dost problém, ale problémy řeší chytře. U večeře navrhuje, že se můžem střídat – chvíli jí můžu krmit já a chvíli tatínek…Vnoučkovi je 1.5 roku – s mluvením se nenamáhá. Rozumí si s každým i bez řečí, ale ví, že kráva dělá bú a ovečka bé.
Těžko říkat, jak vypadal v rodině ten pátek 17. 11., přes den bylo kolem pěti stupňů Celsia, večer asi dospělí zasedli k televizi, děti ji nepotřebují – jen večerníčka Pásli ovce valaši. Maminka jim po koupání čte pohádku před spaním a ony pak obvykle ještě chvíli vesele řádí v postýlkách. Ve zprávách od 19.30 byla asi zmínka, jak Vladimír Remek (nyní velvyslanec ČR v Rusku) předal prapor sovětských kosmonautů v Jindřichově Hradci pracovníkům závodu LADA – výroba šicích strojů. Pak bylo možné poslouchat třeba hvězdy sovětské pop-music, ale v naší rodině spíš měla místo od 20:00 Fauna Austrálie.
Co se tehdy psalo a dělo na Václavském náměstí
Ještě v sobotu ráno píše Rudé právo jen, že Veřejná bezpečnost kontrolovala doklady demonstrujících studentů a obnovení pořádku v centru Prahy. V pondělí Mladá fronta odvážně uvádí Prohlášení a zjištění redaktorů o desítkách zraněných studentů, ale zároveň nepotvrzuje údajné zabití jednoho ze studentů. V týdnu se ukáže, že každý z demonstrujících studentů předává v rodinách očité svědectví a „základ státu je rodina“. Členové rodin jsou naštvaní a naštvání se valí Prahou. Stávkují studenti i umělci. V divadlech se místo hraní debatuje, na Václavském náměstí se shromažďují statisíce lidí, nikdo si neumí představit, jak všechno dopadne…ale jeli jsme se tam vystřídat všichni. Každý z nás by si měl připomínat tu atmosféru naděje, slušnosti, vstřícnosti, humoru, energie a…třeba si jen setinu toho ještě někdy zkusit. Ani to nemusí být na náměstí. Stačí malá sametová revoluce v osobním životě, ale každý den