V podvečer 5. 12. už dlouhé roky obchází české i slovenské rodiny s malými dětmi postava bělovousého muže v biskupském oblečení v doprovodu anděla a někdy i několika čertů. Jako malé děti jsme se trochu bály, trochu těšily. Jako rodiče jsme s tímto zvykem měli něco málo starostí a něco málo trémy, jak to naše děti zvládnou. A jako dospělí s duší dítěte si užíváme ruch ve stmívajících se ulicích, kterými tyto trojice míří často v doprovodu hloučku výrostků.
To Mikuláš naděluje pochoutky – za komunistů vzácné pomeranče, mandarinky, banány (na které se stály dlouhé fronty) nebo i datle, fíky, oříšky a jiné cizokrajné pochutiny. Zlobivým dětem hrozilo, že dostanou maximálně uhlí od čerta, ale to nikdo z nás nepamatuje.
Kdy má Mikuláš svátek?
Ve skutečnosti však má sv. Mikuláš svátek až 6. 12. na památku úmrtí oblíbeného a štědrého biskupa toho jména ze 3. – 4. století (ten je předobrazem i amerického Santa Clause). Spekuluje se ale i o záměrném uvádění tohoto dne, aby mohl být nahrazen pohanský svátek bohyně lovu Diany.
Když Mikuláš osiřel, rozdal prý majetek chudým a vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myře se stal biskupem, protože byl údajně prvním, kdo vstoupil do chrámu po smrti tamějšího biskupa a podle pověsti jej tedy měl nahradit. Tento úřad svědomitě zastával až do své smrti.
Legenda o svatém Mikuláši
Každopádně podle jedné z legend zachránil tři dívky, které jejich otec poslal do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš každé z nich oknem vhodil zlaťáky, aby se zachránily. Jedné z nich se trefil do punčochy a odtud část zvyku nadělovat do punčochy.
Dívky prý řemesla skutečně zanechaly. Podle jiné legendy jakýsi hospodský zabil tři děti, ty nasolil do sudů a Mikulášovi se podařilo je vzkřísit. Některé dnešní děti by ale spíš potřebovaly křísit poté, co se přecpou sladkostmi… Ale krásný je ten zážitek a oslava dobra i štědrosti, které pak vrcholí svátky vánočními.
